)
There are photography genres that don't really appeal to me. Studio portraits of models, for instance. Not that I have anything against models ‒ far from it. And it's not because I don't have access to a studio either. Truth is, I don't own one, but I know where I could rent the space if I wanted to. It's just that I honestly can't see myself spending hours arranging a model, positioning her, dealing with the lighting, obsessing over every shadow and every fold in the fabric.
)
I'm more into action photography—whether it's out in nature or on city streets. Sure, that comes with its own set of challenges. You can't stage birds perched on branches the way you can a model in a studio. You can't tell a deer in a meadow to stand in better light, or ask some random woman in the park to position herself in front of a different backdrop. (Okay, you technically can ask her ‒ I've actually done it a few times ‒ but honestly, those shots never turned out to be worth much anyway.)
)
Like I said, I'm drawn to that kind of action, spontaneous photography. There's no room for overthinking or fine-tuning. You've got to make split-second decisions, and half your frames end up in the trash. But here's the thing: what you get isn't some polished, overly perfected image. It's raw, unvarnished ‒ maybe flawed, maybe imperfect ‒ but that much more authentic. A photograph that feels closer to real life.
So let's do it. Charge the batteries and hit the streets.
Kdyby tak v koši končila jenom polovina mých fotografií ... Ono spíš 90%. Ale možná, že jsem jen ztracen v automatickém překladu do češtiny.
Já jsem odchovaný filmem, takže se snažím dávat co nejvíc na první dobrou. Ale jsou akce (a není to výjimka), kdy ten odpad 90% mám taky.
Rozumím Ti. Já toho na kinofilm moc nenafotil. Jestli jsem jich vyfotil v životě 20 ... Foťáky z té doby ještě mám. Jo, max 36 snímků, spíš míň ... Táta fotil daleko víc. Ještě měl doma zvětšovák a ty věci kolem toho.
Je to komické, ale v roce 1987-1988 jsem s kamarádem provozoval soukromou fotografickou firmu, halt Gorbačov ... Vyvolávali jsme filmy a dělali fotografie. Vývojky, ustalovače, zvětšováky, pračky, leštičky ... Byli jsme schopni cenově konkurovat ruční prací tehdejšímu podniku FOTOGRAFIA. Jak mě to nebavilo! Ale bylo to docela přilepšení ke studiu.
Nebo když se fotilo na diapozitivy, to stál film včetně vyvolání 150 Kčs, takže políčko 4 koruny. Pro porovnání tehdejších a dnešních výplat to vynásob dvaceti. To si člověk každé stisknutí spouště sakra rozmyslel.
Na diapozitivy jsem nikdy nefotil. Jestli si to pamatuji, brali jsme 8,- Kč za vyvolání filmu a 1,30 za foto 9x13. Hodně jsme dělali třeba technické fotky na planfilm ... Když chtěl někdo nějakou speciálnost, třeba nadržování podeexponovaných fotek, tak jsme se na ceně domlouvali - třeba až na 2,5 za 10,5x14,8 ...